Sesterská láska

******

Dnešní polední procházka mi vrátila po dlouhé době úsměv a klid. Tatínka máme zase na montáži a trávíme týden bez něho. Motáte se mi pod nohama, děláte nepořádek, počasí nás kolikrát nechce pustit ven a já jsem vděčná, že dnešní oteplení vykouzlilo tak krásné chvíle.

*******

Už rok a měsíc se vlastně děsím. Nebo ani ne. Neděsím. Děsila jsem se první půlrok. Protože jsem nevěděla, jak vzdorující Lůce ulehčit ten fakt, že už není a nebude jenom sama. Princezna všech, jedinná na světě, na rukou poponášená a všechny okouzlující. Ale že je tady malé miminko, co si taky nárokuje mámu, hlavně v oblasti hrudníku a náruče. A tátu hlavně v oblasti náruče. A že to miminko pláče, chce mazlit, chce si hrát a zkoumat i věci, které patří Lucince.

---

Co budu povídat, první půlrok byl pekelný, že i plameny pekelné by byly jako polechtání v porovnání s muky, co jsem denně zažívala. Nebyl problém v tom, že by prťavá nechtěla kamarádit s velkou ségrou. Ta velká plácala malou přes ruce, které k ní v nadšení natahovala. Raději hračku zničila, než aby si ji miminko půjčilo a vrátilo. A já nevěřila muži, že to přejde.

Že si holky spolu již hrají, víte z jednoho minulého článku. Po roce. Hurá. Po roce to konečně vypadá tak, že nepochybuji o lásce prťavé k tè větší. Ta velká, když má dobrou náladu, dokonce ségru vezme na milost a má ji jako miminko- panenku. To přijdeme z procházky domů, pomůžu Lucii z bot, sundám bundu, vysvobodím nožičky Zůze z bot a během zouvání vlastních bot zjišťuji, že Lůca dokáže miminku svléknout mikinu, kalhoty a zkouší i tričko. Jo, jako panenka, co občas moc řve a to je potom fajn, že se musí starat máma.

Dnešní procházka za slunečného počasí byla hřejivá. Zuzi chvilku dělala drahoty. Že nepůjde tím stejným směrem a vrátí se do obchodu. Po chvilce trucování se rozeběhla za ségrou, jak jinak. A poprvé mi tak holky šly. Lucinka se chechtala, protože poprvé mohla jít se Zuzi po cestě. Nejdřív ji nechala jít za sebou, o kousek dál šly vedle sebe, ale Zuzinka zakopávala o trsy trávy. A tak jí Lucinka položila ruku na záda, o chvilku později chytila za ruku. Jo, milujou se navzájem. Spadl mi kámen ze srdce.

Předešlý článek o lásce Zuzi k Lůce:

http://zdefaunovo.blog.cz/1709/tak-ji-nech-taky-jednou-vyhrat