Zvolit si volit

A ono toho bylo napsáno už moc a ani teď, když se hlasy sčítají, nejsou emoce ustálené. Pořád je o čem mluvit, co předpovídat a odvolávat se na nesplněné sliby těch a oněch. Protože toho bylo napsáno moc, včerejší a dnešní volby komentovat nebudu. Slibuji. Budu komentovat volby všeobecně.

Jinak jsem volit šla, v doprovodu mých úžasných holek, které u volební komise (především výborně naložená Zuzi, co rozdávala úsměvy) vzbudily vlnu nadšení. Původně jsem doufala, že bych alespoň jednou byla u něčeho sama, abych se soustředila a v klidu dala svůj správný list do obálky a nehodila to roztržitě někomu jinému. Nevyšlo to, muž byl ve vedlejší Kamenici předsedou komise a tak bylo rozhodnuto. Holky půjdou se mnou. Na jednu stranu jsem se bála, že Lucinka bude předvádět, jaká je, když nechce spolupracovat. Nebo se mi Zuzi bude snažit utéct z náruče. A samozřejmě bude ostuda, jako výsledek asi milionu možných scénářů.

---

****

Možná bych měla dodat ještě něco. Že u nás, v době mého dětství, žádné volby jako nebyly. Svědkové Jehovovi nevolí. Podle Bible "splácejí Cézarovy věci Cézarovi a Boží věci Bohu", dodržují zákony, ale do věcí Cézara-státu se více nemotají. Protože jsou Božím lidem, svým způsobem se cítí povzneseni nad starosti obyčejných smrtelníků. Takže předvolební debaty, ani politická týdenní Sedmička, nebyly vítány. A ode mě, jakožto generace pokračující v tomto trendu, bylo očekáváno, že volit nepůjdu, dokud nepřijde soudný den. Protože jsem si, jako všichni, už přece zvolila. Boha. Co bych víc chtěla?! Kdybych i tak šla za plentu, ukázala bych, že nemám dostatečnou víru v Boha a jeho záměr. A pak jsem se jednoho dne rozhodla a odešla. Otevřela se mi spousta kratochvílí, které správný Svědek nedělá. Kupuju dcerám dárky nejen "jen tak" ale také k narozeninám a Vánocům. Dokonce začínám objevovat kouzlo Velikonoc. Transfuzi povolím, pokud mému dítěti zachrání život (Zuzi má jiný RH a té by moje krev nepomohla. Ten pocit je deprimující). A volím. Ano, nesedím na obláčku nad naší zaprděnou zemí, chci mít právo říct si k jejímu chodu svoje. Ták!

****

Teď už možná chápete. Bylo toho napsáno mraky o tom, jestli k volbám jít nebo ne. Ale z mého pohledu, kdy už jen myšlenka, že vyjdu s občankou z domu a něco někam hodím, TO je něco. Že se smím na něčem podílet. Jasně, je to jeden hlas. Ale i tisíc jednotlivých kapek může společně vyhloubit strouhu. Je super říkat si, že bez volby se můj hlas nepočítá. Jako při hlasování. Pro- proti- zdrželi se. Ale to je omyl, miláčkové! Buďte rádi, že můžete ten svůj hlas dát tomu, komu chcete, nebo ho připočítají někomu, koho nechcete.

A tak jsem ráda, že moje holky byly se mnou. Se Zuzi na ruce jsem do obálky nasoukala jeden list. Lůca z boku kukaně dělala Baf! na paní místostarostku- širokou starší paní, co působí maminkovským dojmem. Jsem vlastně ráda, že zavádím novou "naší rodinnou tradici". Volit a rozhodout se sám za sebe.

Připsáno...

I za předpokladu, že volby nedopadnou tak, jak si člověk přeje. Beru pozitivně to, že můj volený kůň doběhl druhý. Na druhou stranu mě mrzí, že ten první má tak šílený náskok. A taky fakt, že se nebavíme o dostizích, ale o budoucích letech, které prožijeme.... V čem přesně si netroufám odhadnout, podle mě by to nebyla hezká místa.

Ale i tak to mělo cenu. VŽDYCKY to má cenu, pamatujte si to, holky moje. Vždycky má smysl promluvit za sebe.