Už druhým rokem je naše rodina ve finálním počtu dvou mazlivých, úžasných, aktivních a cílevědomých holčiček a jejich rodičů, kteří již nejsou přespříliš aktivní a na svoje mazlení postrádají energii, soukromí, čas a prostor, protože jedna z usurpátorek spinká v jejich posteli.
Starší Lucie v září oslavila třetí narozeniny a rozhodně za poslední rok hodně vyrostla. Mladší Zuzanka koncem sprna ochutnala svůj první dortík a právě rovnýma nohama skočila do plačícího období plného vztekání. Listopad už minimálně jednou zažily obě a stejně je o tolik jiný, než ten loňský. Z ležícího miminka se za rok stala chodící holčička. Sice venku trošku nemotorná, ale je to nadějný začátek slibující budoucí dlouhé procházky a velká dobrodružství (a kdyby nemotornost přetrvala, někteří muži milují roztomile nemotorné ženy, které mohou čas od času zachránit). Z uplakané nešťastné holčičky, která se cítila často odstrčená, vyrostla malá princezna s očividným zaujetím pro auta, kočky, sport, tanec a zpěv.
A tak už při procházkách chodíváme místy všechny po svých. Pomaličku, ale po svých, přičemž Lucinka mladší ségru drží za ruku, kolem ramen a při pádu ji zvedá zase na nohy. Zamilovala se za rok, zatímco sestra ji milovala už od chvíle, kdy na ni dokázala zaostřit.
Tento druhý podzim vnímám o tolik jinak, až se musím usmívat. Bavíme se. Lucinka šoupe nohama v listí a já sama se občas přistihnu, že za kočárkem dělám to samé. Lucinku fascinují děti pokoušející se pouštět draka, ale odvahu na běh po poli s šídlem v závěsu a motovidlem pod nohama získám nejdřív za rok. Tak alespoň tvoříme. Malujeme, razítkujeme, malujeme vodovkami, vystřihujeme a tvoříme celé girlandy. Paráda.
A radujeme se i z občasných procházek za deště. Každé období má svoje kouzlo. I listopad. I ten náš, v pořadí už druhý.
Jaký listopad máte vy?
Komentáře
Okomentovat