OpRAWme se - Stanislav Skřička

Kolikrát si říkám, že některé věci bych mohla zkusit. Že mě to přece nezabije a "co tě nezabije, to tě posílí". Mohla bych se v restauraci odvázat a ochutnat jídlo zabalené v řasách. Cestou po Praze zapadnout do cukrárny, kde není ani jeden dort upečený. Nebo si na sobě vyzkoušet detox v podobě týdne na šťávách- pokud bych tedy ze dne na den přestala kojit. Nevím, jestli za to může pohodlnost, zvyk nebo strach z neznámého, ale to nejodvážnější by byl asi nepečený zákusek, jehož přípravu bych doma nezkusila ani za nic. Asi prostě mouka, vejce a trouba mi dává větší smysl.

V nedávných dnech jsem měla potěšení s knihou, o které jsem slyšela jen chválu. Na stránkách knihkupectví se stala jednoznačně hitem, pod popisem zanechala kvanta čtenářů pochvalu a díky autorovi, takže když se v balíčku vezla tato modrá kráska v kočárku z pošty k nám, těšila jsem se na hodinku, kdy holky zavřou oči a dopřejí nám soukromí. V minulém článku jsem popsala svůj vztah k jídlu a větší důvod k tomu, abych se o zdravém způsobu stravování dočetla, snad ani mít nemůžu. Po operaci střev, se sklony k nadváze, předpoklady k onemocnění rakovinou, dvojnásobná máma- ať na to koukám, z jakého úhlu chci, měla bych alespoň jednou...

Víte, nejsem typ mámy, co dětem servíruje klíčky. Ani jim nezakazuju čokoládu. Volné chvíle netrávím s nejnovější studií o prospěchu prosa na dětský organismus. Nejsem biomatka, ačkoli škatulkování by v této souvislosti mohlo být spíše nadávkou. Věřím, že vyrovnanost je důležitá. V roli matky extradůležitá, o to spíš, když jsou dvě a navíc tak rozdílné. Protože moje mezery v oblasti "bio" jsou o rozměrech jámy na mamuta vykopané hladovým neandrtálcem, doufala jsem, že bude vše napsáno a vysvětleno jako "pro blbečky". Jako pro mě. A to naštěstí bylo, v tomto směru oprávněně chválím pana Skřičku, který si s tím dal očividně dost práce. 

Celá kniha začíná příběhem. Kdo ji píše, jak se k informacím dále popsaným dostal a jak je otestoval sám na sobě. Ze začátku mě tento moment odradil, protože jsem- nabuzená tou chválou v komentářích- čekala nějakou pecku a příběh to oddaloval a zdržoval. Od prvních momentů a nového jídelníčku, změn ve vnímání a reakci těla na přijaté živiny, přes nápad na natočení dokumentu. Tady, AŽ tady, mi začalo dávat smysl, proč je na začátku příběh. Dokument ke shlédnutí není, ale zatím "vyšel v knižní podobě", kterou mám v ruce. Zbytek knihy měl kurzívou připsané poznámky a zajímavosti z natáčení, které doplňovaly a obohacovaly " teorii", názorně vysvětlenou a celkem dobře obhajovanou. 

Ano, uznávám, že přešlechtěná pšenice má kromě kladů (více zrn, odolnost) i mínusy (více lepku, genetická modifikace). A mléko v obchodě (ředěno vodou a regulovaná tučnost) není jako čerstvě nadojené. A ani to čerstvě nadojené není jako bývalo před staletím, protože chov krav a jejich strava doznala jisté změny. A že bílý cukr je lepší vyměnit za med, to je mi jasné taky nějakou dobu. Když mi "skorotchýně" (druhá manželka mého tchána, ne však matka mého muže) říkala, jak švagrovi v dětství solila všechno možné "kvůli jódu, pro jeho zdraví", nevěděla jsem, jestli se smát nebo se spíš chytat za hlavu. O Himalájské soli jsem se dozvěděla nedávno a překvapilo mě zjištění, že není o nic zdravější, než ta, co mám doma. V každém směru mi ta kniha opravdu dost dala, to se musí nechat. Recenze opravdu nelhaly.

Jak jsem řekla, nemám načteny mraky studií o prospěšnosti zeleně na organismus, takže asi nemůžu dostatečně oponovat a sypat argumenty z rukávu. Během hodinky, kdy holky spí (a to taky ne vždy spí současně) mám na starosti zábavnější věci než koláčové grafy, oves a superpotraviny. Nechci si číst desítky článků, ale chci mít po přečtení jednoho dobrého článku povědomí o plusech, mínusech a přibližně o tom, "co s tím", kdybych si u regálu v obchodě-pro mě novinky- všimla. A v tomto směru jsem vážně ráda, že pan Skřička tuto modrou krásku vydal. Jedna kniha, s hlavou a patou, psaná jako "pro blbečky". S návrhy zdravých jídelníčků. A nejen o jídle, ale také sportu, bydlení, spaní. Jako mámu mě zaujala část věnována dětem a myslím, že i Lucii by kroužek cirkusového umění bavil. Ona je taková... Komediantka.

Teď je otázka, co já na to. Asi čekáte, že- vzhledem k mojí rodinné anamnéze- vyzkouším řasy, mladou pšenici vyseju do truhlíků, půjdu dcerám příkladem a naučím je něco, co mě moje máma nenaučila. Ale masa se nevzdám, ani muž ne. A syrový květák taky chroupat nebudu. Samozřejmě, dcery jsou maličké, nezkažené takovým způsobem jako my, rodiče. Ale... Tříletá Lůca miluje jogurty a s tátou ujídá chleba se sýrem. A salámky. A párky. A čokoládky. Je sice fakt, že děti jsou malé a omezení "škodlivin bez živin" by v jídelníčku nepostrádaly. Zvyknou si rychle. Opět "Ale"...

Moje máma mě nejen nenaučila, jak jíst a co, ale taky mě nenechala rozhodovat se sama za sebe. A v tom budu jiná. Holky nebudou Willy Wonkou, co nesměl jíst sladkosti, jakkoli to bylo pro jeho dobro. Pokud v pubertě přijdou s tím, že by rády vyčištění těla, bude jim tato kniha rádcem. Pokud přijdou s tím, že se dávají na cestu vegetariánskou, protože jim leží na srdíčku duše a citový život zvířátek, nebudu jim bránit. Sice přijdeme o výhodu "nezkažených mladých tělíček", ale svobodná vůle je podle mě víc. A vlastních rozhodnutí si vážíme a prosazujeme každý sám za sebe. Ne ze setrvačnosti a "protože by se to mělo", ale protože každý sám za sebe ví, cítí jako důležité a proto chce.


Milé Megaknihy, děkuju, že se na vás mohu obrátit s každým vrtochem a vy mě nikdy nezklamete. Děkuji za výborného rádce, kterého budeme hojně využívat, až nadejde jeho čas u našich dcer. A já věřím, že ani do té doby nebude ležet na polici, protože v nejbližší době vykoná vzdělávací kolečko u tetiček a kamarádek. Díky vám :-)