Baví mě sledovat na sociálních sítích fotografie s výzdobou, načančané pokoje s dekoracemi, kochat se kouzlem maličkostí, které okamžik povznesou o level výš. O Vánocích to takovými kouzly žije. Co vám budu povídat, jako máma dvou neposedných divoženek nemám šanci udržet naše malé 1+1 uklizené déle než hodinu, natož se pokoušet uchránit porcelánové nebo keramické serepetičky, které (na mnou obdivovaných fotkách) vypadají senzačně, ale u nás jsou tak ohroženým artiklem, že nemá cenu je ani kupovat, natož vystavovat.
A tak si děláme Vánoce po svém, improvizovaně. Nepečeme deset druhů cukroví, sotva v troubě prostřídáme pět. Před týdnem jsem úspěšně upekla několik plechů kokosových slepiček (Lucinka je na ně zatížená), napůl je ponořila do čokolády a namočenou část ještě posypala kokosem, aby byly pěkné. Rekord? Poslední slepici mi snědly ty opice třetí den od upečení a uložení do krabice. Od bot, ani kamufláž nepomohla.
*****
Svoje první Vánoce jsem oslavila poprvé před několika lety. U tety a její rodiny. Jako dítě Svědka Jehovova za roky zjistíte, že se Ježíš nenarodil v prosinci. Že by se bohu nelíbily oslavy Slunovratu místo upřímné víry. Že Vánoce jsou jen přetvářkou plnou hmotných věcí, falešných úsměvů a nucené pohody. Přesně tahle moudra od mámy mě odradila a sebrala... To kouzlo. I u tety jsem byla značně zaražená. V mých jednadvaceti jsem nečekala omdlévání u stromečku a dárků. Až teta mi ukázala, jak pohodové tyto dny mohou být. Že není pravidlem předstíraná pohoda, ale je možné ji opravdu cítit a zažít. Přišlo mi neuvěřitelné, že se procházíme spolu po trzích, nikam nespěcháme, ucucáváme svařák a povídáme si. Zatímco jsme poslouchaly doma lehký jazz, trouba v útrobách opatrovala tři plechy cukroví, jen pět druhů, které jsme demokraticky odsouhlasily. A prostě byli spolu. V klidu a pohodě.
Uteklo od té zimy už pár let a okolnosti se změnily, dovoluji si říct, nenávratně. Potkala jsem se s mužem, o několik zim později oslava s prvorozenou Lucinkou, později ve finálním počtu již dvou dětí. Malá Zuzi objevuje kouzlo všech ročních dob a věřím, že zima, přes její averzi ke sněhu, bude alespoň v něčem zajímavá. S Lucinkou to už nemohlo být jen o oslavě v klidu a pohodě. Jako rodič zákonitě začnete uvažovat o tom, jak Svátky přiblížit a jejich kouzlo předat další generaci. A pro mě jako člověka, který tuto etapu vztahu k Svátkům nepoznal, vznikl trochu problém, který překonávám každý rok od prosince 2014, kdy bylo Lucince jen pár měsíců.
******
Asi jsem si osvojila, za těch několik zim před dětmi, pár zlozvyků. A nechci s nimi nic dělat. Svátky slavit pro děti a s dětmi se z nich radovat, ale uchovat si i tak pár maličkých radostí.
Ujídání cukroví před Štědrým dnem se mnohdy nesmí. Musí se šetřit každý kousek na talíř, pečlivě naaranžovaný na stole. Opovažte se jen dotknout, jinak se matinka změní na dobrmana. Já se neměním. Naopak si myslím, že to ujídání ze zásob je právě to kouzlo. Po Štědrém dnu už to nikdo jíst nechce, tak proč nejíst, dokud je chuť?! A co bude chybět do Vánoc, to se dožene na sušenkách z obchodu.
Velké gruntování sice nehrozí, snažím se udržovat relativní pořádek. Vyháním pavouky a myju okna. Ale copak jde udržet uklizeno, když ty dvě potvory během chvilky rozhází všechny svoje hračky. Všude. Absolutně všude. Až vyrostou, budu uklízet více. Možná. Ale asi ani potom... Spíše ne.
Nepíšeme dopisy Ježíškovi. Zatím jsou na to maličké. A Lucinka svoje nadšení z jistých hraček umí dát najevo velmi jasně. A také má celkem široký záběr zájmů, takže stačí dávat pozor na náznaky. Auta, vlaky, panenky, kočky, malování, razítka, kolo, míče... Ale až budeme psát Ježíškovi, budu se asi děsit, co si přečtu. Jednorožce, lva, psa... Těším se.
Jaké je vaše adventní období?
Uteklo od té zimy už pár let a okolnosti se změnily, dovoluji si říct, nenávratně. Potkala jsem se s mužem, o několik zim později oslava s prvorozenou Lucinkou, později ve finálním počtu již dvou dětí. Malá Zuzi objevuje kouzlo všech ročních dob a věřím, že zima, přes její averzi ke sněhu, bude alespoň v něčem zajímavá. S Lucinkou to už nemohlo být jen o oslavě v klidu a pohodě. Jako rodič zákonitě začnete uvažovat o tom, jak Svátky přiblížit a jejich kouzlo předat další generaci. A pro mě jako člověka, který tuto etapu vztahu k Svátkům nepoznal, vznikl trochu problém, který překonávám každý rok od prosince 2014, kdy bylo Lucince jen pár měsíců.
******
Asi jsem si osvojila, za těch několik zim před dětmi, pár zlozvyků. A nechci s nimi nic dělat. Svátky slavit pro děti a s dětmi se z nich radovat, ale uchovat si i tak pár maličkých radostí.
Ujídání cukroví před Štědrým dnem se mnohdy nesmí. Musí se šetřit každý kousek na talíř, pečlivě naaranžovaný na stole. Opovažte se jen dotknout, jinak se matinka změní na dobrmana. Já se neměním. Naopak si myslím, že to ujídání ze zásob je právě to kouzlo. Po Štědrém dnu už to nikdo jíst nechce, tak proč nejíst, dokud je chuť?! A co bude chybět do Vánoc, to se dožene na sušenkách z obchodu.
Velké gruntování sice nehrozí, snažím se udržovat relativní pořádek. Vyháním pavouky a myju okna. Ale copak jde udržet uklizeno, když ty dvě potvory během chvilky rozhází všechny svoje hračky. Všude. Absolutně všude. Až vyrostou, budu uklízet více. Možná. Ale asi ani potom... Spíše ne.
Nepíšeme dopisy Ježíškovi. Zatím jsou na to maličké. A Lucinka svoje nadšení z jistých hraček umí dát najevo velmi jasně. A také má celkem široký záběr zájmů, takže stačí dávat pozor na náznaky. Auta, vlaky, panenky, kočky, malování, razítka, kolo, míče... Ale až budeme psát Ježíškovi, budu se asi děsit, co si přečtu. Jednorožce, lva, psa... Těším se.
Jaké je vaše adventní období?
Komentáře
Okomentovat