Sledovat Show Jana Krause do konce se mi poštěstí asi tak jednou měsíčně. Protože harmonogram koupání, uklízení hraček a uspávání prostě nemám, vše se dělá podle aktuálních potřeb. Proto je velké štěstí, že jsem nevynechala právě tu, ve které usedl na červenou pohovku Jan Budař a protože ho jako herce sleduji ráda, byla jsem potěšena, že pracuje na knize, ke které navíc dělá i ilustrace. A když jsem o měsíc později zabíjela čas při čekání na vlak v knihkupectví, nemohla jsem tam nalezeného Mamánka prostě nechat. Ano, po více než dvou letech jsem podvedla svoje oblíbené knihkupectvî a tak se dobrovolně vzdávám denní dávky čokolády, která mi v běžném maratonu léčí nervy.
Kniha byla představena jako pohádkový příběh věnovaný dětem, samozřejmě ji můžete svým dětem číst. Ale já osobně tuto knihu představím Lucince, až bude chodit do školy. Je psána příjemně, jednoduše a jasně. Ale myslím, že by ji plně nedocenila, kdybych jejich seznámení uspěchala. Princi Ludvíkovi totiž je 38 a v knize je zaznamenáno velké dobrodružství, které mu převrátí život vzhůru nohama, doslova ho popadne za límec a vyhodí z paláce do lesa. V koberci. Myslím, že pro školkové dítko může být ještě nepředstavitelné a abstraktní, co prožívá dospělý muž vyhozen v koberci z domu. Se sbírkou všech svých fóbií, nářky, s jedním dobrým a neotesaným druhem, který ho bude touto velkou zkušeností provázet, ačkoli to úplně nejhorší bude muset vykonat Ludvík sám.
O mamáncích bylo napsáno tolik článků a jako by se s tímto živočišným druhem roztrhl v posledních letech pytel. Důvodů, proč se tak děje, bylo jmenováno bezpočet. A samozřejmě jsem přemýšlela, co se stalo špatně u Ludvíka. Tatínek byl král, vykonával vysoce postavenou funkci a musel být stále soustředěný. A navíc se staral o "chlapské záležitosti", jako války, lov, turnaje. To nepotřebujete, aby se vám motalo dítě pod nohama, na které budete muset dohlížet. Matinka naopak ochraňovat a dohlížet chtěla. Pro syna měla tolik lásky, že se jí na krále příliš nedostávalo, ale tomu to nevadilo. A princ byl bez její pozornosti odsouzen k hrám o samotě, protože následník trůnu nemůže čas trávit s kdekým. S obyčejnými dětmi. A tak na sebe tak nějak zbyli. Dokonce tak moc, že prince těšilo mít vlasy samou loknu, vrcholem vzrušení měla být domluvená návštěva mladého Mozarta a lekce na klavír. Přemýšlím, jestli si i v dnešní době synové a matky příliš "nezbydou", když jsou tátové v práci nebo upouštějí páru při aktivitách nevhodných pro děti. A absence dětí při hrách? Jako byste to neznali. "Moje dítě není jen tak obyčejné, je výjimečné." "Ostatní by ho jen zkazili, hlavně ti sígři spolužáci." "Co by se mu mohlo stát, když ho mám pod dohledem já?" (Holky moje, slibuju, že vás ze školy nebudu vždy vyzvedávat, nebudu vás vždy doprovázet a nebudu vás vždy vodit po ulici za ruku, když o to nebudete stát!)
A řekněme, že na luxus a podstrojování se dá zvyknout celkem snadno, zvlášť když nic jiného nepoznáte. Problém samozřejmě nastane ve chvíli, kdy náhodou potkají holku, která je sice fajn, ale standart roky udržovaný v bezvadném stavu matinkou- to je velká konkurence, která by konkurencí správně být neměla. Ludvík potká Bětku, ke které získá city dosud neznámé. V pohádce je vlastně fajn na konci příběhu číst, jak zjistil, že mu nebude stačit navrhované postavení osobní číšnice a mě by se moc líbilo, kdyby něco podobného říkali třicetiletí mamánci více a častěji. Jan Budař má možná pravdu, že "každý muž potřebuje matku, dokud nepotká ženu", možná my holky mladým pánům v mamahotelu taky jdeme na ruku a snažíme se vyrovnat se péči matky. Osobně to neznám, ale umím si sebe představit v této pozici, kdybych o mamánka usilovala. A asi by mě to semlelo, pošramotilo sebevědomí, zdevastovalo úctu se všemi city, které bych k dotyčnému chovala. Takže recept, jak na chlápka žijícího u matky, vám- milé slečny- nedám. Kdyby ale četl tuto knihu a přál si potkat "svou Bětku", třeba by se předešlo dlouhému trápení obou zůčastněných.
Kniha mě bavila svou promyšleností, je vidět, že je za ní dost práce. Na první moment mě uchvátil moudrý Dádrodub a čistá duše Leonarda Hudrovala z Drtěnic, který se stal věrným druhem a ochráncem. Barvité vyprávění o cestě k paní Smrti, které se měl Ludvík podívat do očí, ačkoli byl varován, že přesně to udělat nesmí, mi občas postavilo chlupy na rukou. Pane Budaři, dobrá práce, krásná kniha.
Mamánek v tištěné formě k dostání v mém oblíbeném knihkupectví zatím není, ale můžete si užít audioverzi čtenou mimo jiné párem Libuška Šafránková a Josef Abrhám jakožto královny a krále.
Kniha byla představena jako pohádkový příběh věnovaný dětem, samozřejmě ji můžete svým dětem číst. Ale já osobně tuto knihu představím Lucince, až bude chodit do školy. Je psána příjemně, jednoduše a jasně. Ale myslím, že by ji plně nedocenila, kdybych jejich seznámení uspěchala. Princi Ludvíkovi totiž je 38 a v knize je zaznamenáno velké dobrodružství, které mu převrátí život vzhůru nohama, doslova ho popadne za límec a vyhodí z paláce do lesa. V koberci. Myslím, že pro školkové dítko může být ještě nepředstavitelné a abstraktní, co prožívá dospělý muž vyhozen v koberci z domu. Se sbírkou všech svých fóbií, nářky, s jedním dobrým a neotesaným druhem, který ho bude touto velkou zkušeností provázet, ačkoli to úplně nejhorší bude muset vykonat Ludvík sám.
O mamáncích bylo napsáno tolik článků a jako by se s tímto živočišným druhem roztrhl v posledních letech pytel. Důvodů, proč se tak děje, bylo jmenováno bezpočet. A samozřejmě jsem přemýšlela, co se stalo špatně u Ludvíka. Tatínek byl král, vykonával vysoce postavenou funkci a musel být stále soustředěný. A navíc se staral o "chlapské záležitosti", jako války, lov, turnaje. To nepotřebujete, aby se vám motalo dítě pod nohama, na které budete muset dohlížet. Matinka naopak ochraňovat a dohlížet chtěla. Pro syna měla tolik lásky, že se jí na krále příliš nedostávalo, ale tomu to nevadilo. A princ byl bez její pozornosti odsouzen k hrám o samotě, protože následník trůnu nemůže čas trávit s kdekým. S obyčejnými dětmi. A tak na sebe tak nějak zbyli. Dokonce tak moc, že prince těšilo mít vlasy samou loknu, vrcholem vzrušení měla být domluvená návštěva mladého Mozarta a lekce na klavír. Přemýšlím, jestli si i v dnešní době synové a matky příliš "nezbydou", když jsou tátové v práci nebo upouštějí páru při aktivitách nevhodných pro děti. A absence dětí při hrách? Jako byste to neznali. "Moje dítě není jen tak obyčejné, je výjimečné." "Ostatní by ho jen zkazili, hlavně ti sígři spolužáci." "Co by se mu mohlo stát, když ho mám pod dohledem já?" (Holky moje, slibuju, že vás ze školy nebudu vždy vyzvedávat, nebudu vás vždy doprovázet a nebudu vás vždy vodit po ulici za ruku, když o to nebudete stát!)
A řekněme, že na luxus a podstrojování se dá zvyknout celkem snadno, zvlášť když nic jiného nepoznáte. Problém samozřejmě nastane ve chvíli, kdy náhodou potkají holku, která je sice fajn, ale standart roky udržovaný v bezvadném stavu matinkou- to je velká konkurence, která by konkurencí správně být neměla. Ludvík potká Bětku, ke které získá city dosud neznámé. V pohádce je vlastně fajn na konci příběhu číst, jak zjistil, že mu nebude stačit navrhované postavení osobní číšnice a mě by se moc líbilo, kdyby něco podobného říkali třicetiletí mamánci více a častěji. Jan Budař má možná pravdu, že "každý muž potřebuje matku, dokud nepotká ženu", možná my holky mladým pánům v mamahotelu taky jdeme na ruku a snažíme se vyrovnat se péči matky. Osobně to neznám, ale umím si sebe představit v této pozici, kdybych o mamánka usilovala. A asi by mě to semlelo, pošramotilo sebevědomí, zdevastovalo úctu se všemi city, které bych k dotyčnému chovala. Takže recept, jak na chlápka žijícího u matky, vám- milé slečny- nedám. Kdyby ale četl tuto knihu a přál si potkat "svou Bětku", třeba by se předešlo dlouhému trápení obou zůčastněných.
Kniha mě bavila svou promyšleností, je vidět, že je za ní dost práce. Na první moment mě uchvátil moudrý Dádrodub a čistá duše Leonarda Hudrovala z Drtěnic, který se stal věrným druhem a ochráncem. Barvité vyprávění o cestě k paní Smrti, které se měl Ludvík podívat do očí, ačkoli byl varován, že přesně to udělat nesmí, mi občas postavilo chlupy na rukou. Pane Budaři, dobrá práce, krásná kniha.
Mamánek v tištěné formě k dostání v mém oblíbeném knihkupectví zatím není, ale můžete si užít audioverzi čtenou mimo jiné párem Libuška Šafránková a Josef Abrhám jakožto královny a krále.
Tento pořad s Janem Budařem jsem zrovna viděla také. Zvláštní je, jak mi ale naprosto vypadl z hlavy a já na Mamánka úplně zapomněla. Trefně jsi knihu zhodnotila, děkuji za připomenutí:-).
OdpovědětVymazatHenrieta