Rozhodla jsem se dělat to hezké

Tentokrát si uplynulý rok tak okatě říkal o rekapitulaci. Starý rok končil spolu s týdnem, ten nový začal s příchodem pondělí, do kterého jsme se probudili nabuzení optimismem. Nebo alespoň na mě to takový účinek mělo. 

Nechce se mi psát, co všechno jsme přečkali a čemu všemu zlému  jsme museli čelit. Protože je ale dost možné, že zdroj těchto nepříjemností a společný jmenovatel našeho trápení již zpět domů nepřijede, můj pocit úlevy přetrvává, ačkoli budoucnost je nejistá. Po zkušenostech minulého roku vím, že rok je opravdu dlouhé období, během kterého se může ze dne na den odehrát cokoli. A tak ani moje předsevzetí nebude nijak konkrétní, ačkoli jíst zdravěji bych rozhodně mohla. Rozhodla jsem se pro jedno: Budu to kolem sebe dělat hezké, kvůli holkám, kvůli sobě, abychom se nemuseli stydět. Bez ohledu na to, kde budeme a kam nás během toho roku vítr zavane. 

Tak jsem začala uklízet kolem domu "poklady", na které jsem si nesměla dovolit sáhnout za poslední 4 roky, protože jejich majitel a vystavovatel si je hodlal ponechat tak, jak je odložil, popřípadě je skoro okamžitě doplnil, pokud se mi povedlo něco potají vyhodit. Ovšem vše doprovázeno nadávkami a křikem. 

Poslední měsíc, bez ohledu na to, ve kterém roce začal, pociťuji klid, který jsem dlouho necítila. A to mi dodává sílu, kterou jsem postrádala. Chuť měnit zavedený pořádek a dávat nová pravidla. Ne kvůli mně a mému muži, ale našim dcerám, které na naší velké zahradě ještě nepřivítaly žádné kamarádky a návštěvy. Aby se ony neměly za co stydět, protože jejich vnímání pořádku a standardu je ovlivněno tím, v jakém prostředí žijeme. Vidět, jak malá Zuzinka poprvé stojí na vchodových schodech a v roce a půl neví, jak se po nich jde, protože doteď nikdy nebyly uklizené a bezpečné- to mě donutilo k akci, která se na jaře rozjede ve velkém. Teď, v zimě, jsou to jen moje sóloakce, při kterých jsou holky schované s tatínkem doma v teple, změny jsou pro ně překvapením. Krásným překvapením, protože se jim otevírají nové možnosti a místa, kam se dřív nesměly vydat samotné nebo na vlastních nohách, protože kolem bylo příliš nebezpečných předmětů.

Je půlka ledna a možná vás odhodlání v plnění předsevzetí opustilo, proto vám přeji druhý dech a zápal. Já na hesla, provázející mě zprvu nadšeně a poté vyčítavě, neměla náladu. Proto jsem si je nedávála. Tentokrát si věřím, protože i jen částečný rozdíl bude lepší, než nečinné sezení na zadku. Ne vždy platí ono "kdo nic nedělá, nic nezkazí".

Ať nás všechny celý rok provází síla.