Pohádkám fandím. Když je čtu, mám hřejivý pocit, že se může v našem dospěláckém světě hroutit kde co, v tom dětském je vše v pořádku a dobro stále vyhrává nad zlem. Že prostě alespoň ta realita pro naše cvrčky, co jsou ještě tak krásně nezkažení a naivní, je plná naděje a optimismu. A ekologická pohádka, to je pro mě hnedle premiéra. Takže nebudu zapírat, zvědavost mě poháněla, když jsem celou knihu zhltla během večera a ještě dlouho mi ležela v hlavě. A co si budeme povídat my, zodpovědností poznamenaní dospěláci, nejlepší jsou právě takové knihy, které jsou o něčem než o ničem.
Věřím, že rozhodně má cenu připomínat, že věřit a chránit má svůj smysl. Byli bychom přece sami proti sobě, kdybychom se nestarali a řezali si tak větev pod vlastním zadkem. A rozhodně má cenu si o těchto věcech povídat s dětmi, které jsou mnohdy tak zaujaté hračkou z vajíčka, že v roztržitosti smetou obal na zem. Zapojení bytostí, které vypráví o minulosti ze svého pohledu, je dobrý nápad. Víly, skřítci... Bohužel žádný faun, styďte se! V lese se cítím jako doma a jeho atmosféra mi kolikrát vyrazí dech. Věřit na víly (a další zástupce této říše) se přímo nabízí. Je to kouzlo. Podobné, které najdete v Malém princi i při pročítání Tracyho tygra. Vědomí, že si některé věci a kouzla můžete nechat sami pro sebe, věřit si na ně a vnímat je, kdykoli chcete, ať už si každý říká, co chce. A to i bez ohledu na věk.
Tato pohádka je o ohlížení se. O chlapci, který chce poznat kostlivce ze skříně starého nemilosrdného světa, zatímco je onen svět již dávno napraven a plný lásky. Tedy, myšlenka je to podle mě dobrá, originální a velká. Tenkrát svět ale není jen o tom, že nemáme házet odpadky do vody, ničit květiny, kopat do hub a rozhazovat odpadky v lese. Vilík se v této knize dozvídá o jezení masa, pití mléka telátkům oddělených od matek, životu bez sluníčka. Neříkám, že by se mělo něco před dětmi tutlat a zamlčovat, jak se do lahve v obchodě dostane mléko a netrvdit, že maso v chlaďáku se sklízí ze stromu. Věřím, že se pod slovem ekologie schovává opravdu moc způsobů, které mohou naší planetě ulevit, ať už od plastů, plýtvání vodou a surovinami po produkci odpadů, prát prádlo v šetrných prostředcích. A představa, že při procházce lesem budou bez ostychu chodit laně, divočáci a lišky, na louce pasoucí se krávy a prasata rochnící se v blátě ani nezvednou hlavu, když kolem projdu- to je opravdu jen pohádka. Ne, že bych to zvířatům po těch staletích domestikace, chovu a práce pro lidi nepřála. Obávám se ale, že vypuštění všech zvířat by vyvolalo spoušť. Ale nechci být nudná a vytahovat tady něco o potravním řetězci, ze kterého nám tu chybí vlci a medvědi (výjimka Beskydy), možné komplikace spojené s nemocemi, které stále mutují atd. Raději to ukončím, protože jinak je to pohádka příjemná, pěkná a poučná.
Nejsem si ale úplně jistá, jaká věková kategorie je pro tuto knihu dost připravená, rozumná. Moje starší Lucinka nechodí ještě do školky, ale vím určitě, že kdyby jí v hlavě příliš dlouho leželo vědomí, že zvířátka všichni týráme, nejdřív mi vypustí z výběhu slepice, potom vypustí psy ze sousedních zahrad, zkusí pohnout stavidlem rybníka a vzhledem k tomu, že v okolních vesnicích je dost stájí s koňmi... Proto si ji nejdříve přečtěte vy a (pokud máte taky tak výbušné a impulzivní potvory) po společném čtení si popovídejte. Bude to takový povídací večer :-)
K dostání v knihkupectví, přesto doporučuji upřednostnit stránky tvůrců, kde můžete získat vytisk i s věnováním a popř přikoupit ještě další drobnosti, které potěší každou citlivou duši ;-)
Věřím, že rozhodně má cenu připomínat, že věřit a chránit má svůj smysl. Byli bychom přece sami proti sobě, kdybychom se nestarali a řezali si tak větev pod vlastním zadkem. A rozhodně má cenu si o těchto věcech povídat s dětmi, které jsou mnohdy tak zaujaté hračkou z vajíčka, že v roztržitosti smetou obal na zem. Zapojení bytostí, které vypráví o minulosti ze svého pohledu, je dobrý nápad. Víly, skřítci... Bohužel žádný faun, styďte se! V lese se cítím jako doma a jeho atmosféra mi kolikrát vyrazí dech. Věřit na víly (a další zástupce této říše) se přímo nabízí. Je to kouzlo. Podobné, které najdete v Malém princi i při pročítání Tracyho tygra. Vědomí, že si některé věci a kouzla můžete nechat sami pro sebe, věřit si na ně a vnímat je, kdykoli chcete, ať už si každý říká, co chce. A to i bez ohledu na věk.
Samostatnou kapitolou jsou ilustrace. Fantastické, barevné, nádherné. Velmi velmi dobré. Rozhodně se kniha nemusí cítit nepatřičně, že sdílí polici s Indigovými pohádkami a Střevíčkem škrpálkem (protože to jsou zatím ty top knihy v kategorii ilustrace, které doma máme). Další komentář netřeba, opravdu.
Tato pohádka je o ohlížení se. O chlapci, který chce poznat kostlivce ze skříně starého nemilosrdného světa, zatímco je onen svět již dávno napraven a plný lásky. Tedy, myšlenka je to podle mě dobrá, originální a velká. Tenkrát svět ale není jen o tom, že nemáme házet odpadky do vody, ničit květiny, kopat do hub a rozhazovat odpadky v lese. Vilík se v této knize dozvídá o jezení masa, pití mléka telátkům oddělených od matek, životu bez sluníčka. Neříkám, že by se mělo něco před dětmi tutlat a zamlčovat, jak se do lahve v obchodě dostane mléko a netrvdit, že maso v chlaďáku se sklízí ze stromu. Věřím, že se pod slovem ekologie schovává opravdu moc způsobů, které mohou naší planetě ulevit, ať už od plastů, plýtvání vodou a surovinami po produkci odpadů, prát prádlo v šetrných prostředcích. A představa, že při procházce lesem budou bez ostychu chodit laně, divočáci a lišky, na louce pasoucí se krávy a prasata rochnící se v blátě ani nezvednou hlavu, když kolem projdu- to je opravdu jen pohádka. Ne, že bych to zvířatům po těch staletích domestikace, chovu a práce pro lidi nepřála. Obávám se ale, že vypuštění všech zvířat by vyvolalo spoušť. Ale nechci být nudná a vytahovat tady něco o potravním řetězci, ze kterého nám tu chybí vlci a medvědi (výjimka Beskydy), možné komplikace spojené s nemocemi, které stále mutují atd. Raději to ukončím, protože jinak je to pohádka příjemná, pěkná a poučná.
Nejsem si ale úplně jistá, jaká věková kategorie je pro tuto knihu dost připravená, rozumná. Moje starší Lucinka nechodí ještě do školky, ale vím určitě, že kdyby jí v hlavě příliš dlouho leželo vědomí, že zvířátka všichni týráme, nejdřív mi vypustí z výběhu slepice, potom vypustí psy ze sousedních zahrad, zkusí pohnout stavidlem rybníka a vzhledem k tomu, že v okolních vesnicích je dost stájí s koňmi... Proto si ji nejdříve přečtěte vy a (pokud máte taky tak výbušné a impulzivní potvory) po společném čtení si popovídejte. Bude to takový povídací večer :-)
K dostání v knihkupectví, přesto doporučuji upřednostnit stránky tvůrců, kde můžete získat vytisk i s věnováním a popř přikoupit ještě další drobnosti, které potěší každou citlivou duši ;-)
Komentáře
Okomentovat