Romantika asi není úplně moje parketa. Svíčku zapaluji většinou jednu, když je velká bouřka a dávám ji za okno. Jinak jsem nikdy nemusela naservírovat tříchodové menu v minišatech, za zvuků šansonů nebo soundracku z Moulin Rouge, abych sbalila chlapa. Nestojím o každodenní vyznání lásky. Přesto mě knihy Jane Austenové potěšily a ukázaly, že je romantismus a romantika něco jiného.
Pýchu a předsudek mi doporučila poprvé spolusedící v lavici na střední. Nosila růžová trička a milovala pastelové barvy, usmívala se a za celé roky jsem ji vyklepanou viděla snad jen u písemné maturity na konci toho všeho, co jsme za ty roky spolu prožily a protrpěly. Austenovou mi doporučovala a nakonec pod pohrůžkou, že mi po smrti odkáže celou svoji růžovo-pastelovou garderóbu, jsem povolila a půjčila si ji v knihovně. Jo, tak moc jsem jí nefandila. Začala jsem ji číst v pátek odpoledne ještě v autobuse a nedala ji z ruky do neděle, kdy jsem dočetla poslední list.
A tehdy mi to tak nějak došlo. Že romantika se všemi těmi serepetičkami okolo nemá příliš společného s ideály romantismu, kdy být romantičkou znamenalo vdát se z lásky- třebaže po pětadvacítce, kdy vás okolí má za starou pannu, rodičům jste na obtíž a muži už vidí zřetelněji vaši odkvétající krásu (mluvíme o době, kdy se lidé příliš vysokého věku obecně nedožívali). A láska byla takovým nedostatkovým zbožím, že jen silné ženy (nebo majetné) si mohly dovolit neplout s proudem, mít vlastní hlavu a neříct Ano prvnímu, kdo by si pro ně přišel. V době, kdy (jak se píše v rozhovoru Elizabeth, Bingleyho a Darcyho) za vzdělané ženy považovala společnost ty, které uměly tančit, malovat, vyšívat, zdobit stolky, zařídit interiér, zpívat, ovládaly hru na hudební nástroj a několik jazyků, měly všeobecný rozhled a četly. Na možnost být muži partnerem a ne jen ozdobou v šatech podle poslední módy a stylovým kloboukem, mohly ženy zapomenout. Od prvních vět jsem Janinu Elizabeth obdivovala a fandila jí, až do konce. Sakra, asi jsem romantička...
Proto mě potěšilo a vyděsilo zároveň, když mi při prohlížení stránek nakladatelství přišla do cesty velká upoutávka na předprodej knihy, která by měla tuto klasiku posunout do současnosti. Mohla to být pecka a nebo průšvih, ale nechtělo se mi čekat, až někdy tuto knihu najdu v knihovně a nebudu muset utratit ani korunu, kdyby se mi nelíbila. Koupila jsem si ji a vážně jsem začala číst s jedním zvednutým obočím. Opakovala jsem si: "Ať to není jako Austenland, prosím..." A vyšlo to.
Co si budeme povídat, toto není zrovna kniha, po které by sáhl muž. Ženský chtějí nějakou intimnější scénu. To v klasice neproběhla ani jedna pusa. A Elizabeth 21. století přece nemohla být upejpavá stará panna, to dá přece rozum. Zrovna na toto jsem byla zvědavá- jak se povede morálku a zvyky anglického romantismu přesunout do Ameriky 21. století. Ano, Elizabeth opravdu není panna. Autorka celkem trefně zvolila pro jednotlivé sestry Bennetovy zaměstnání, dokonce jsem měla pocit, jako by (alespoň mladší dvě sestry) opravdu řešily a prožívaly to, co bylo v původní knize. Samozřejmě jsem byla zvědavá na povahy zápletek a hlavních bodů, jako: Jak se seznámí Jane a Bingley (jen jsem nechápala, proč se Charles musel přejmenovat na Chipa)? Opravdu bude Darcy k Jane tak zlý? Kdy se do děje zapojí "Wickham"? Z jakého důvodu Bingley odjede od Jane? (To si fakt sednete na zadek, vážně!) Navíc jsou dějové linky obohaceny o nové postavy se svými zvláštnostmi, o narážky na citlivá témata, která v dnešní společnosti jsou už možná překonána, ale pro starší generaci (myšleno rodiče Bennetovi) jsou stále hůře uchopitelné. Jo a- Seznamka není žádný online generátor vhodných protějšků. Jsme v Americe, kde zábavou hýbou reality show.
Dál už psát o ději nebudu, nehodlám vás příliš ochudit o překvapení. A že budete překvapení, to se s vámi vsadím. O lízátko. Přemýšlím, jestli doporučit číst nejdříve původní knihu a teprve potom tuto novou. Ale nakonec záleží spíš na tom, jestli (a jak moc) chcete vzdát čest silné ženě a kochat se její charakteristikou postav (nebo tím, jak se může stát poutavá kniha i bez jediné pusy). Na toto parné léto se ale určitě hodí obě a neodložíte je na polici, dokud je nedočtete. A potom ještě jednou jako já. I když už vím, kdo s kým nakonec skončí.
Pýchu a předsudek mi doporučila poprvé spolusedící v lavici na střední. Nosila růžová trička a milovala pastelové barvy, usmívala se a za celé roky jsem ji vyklepanou viděla snad jen u písemné maturity na konci toho všeho, co jsme za ty roky spolu prožily a protrpěly. Austenovou mi doporučovala a nakonec pod pohrůžkou, že mi po smrti odkáže celou svoji růžovo-pastelovou garderóbu, jsem povolila a půjčila si ji v knihovně. Jo, tak moc jsem jí nefandila. Začala jsem ji číst v pátek odpoledne ještě v autobuse a nedala ji z ruky do neděle, kdy jsem dočetla poslední list.
A tehdy mi to tak nějak došlo. Že romantika se všemi těmi serepetičkami okolo nemá příliš společného s ideály romantismu, kdy být romantičkou znamenalo vdát se z lásky- třebaže po pětadvacítce, kdy vás okolí má za starou pannu, rodičům jste na obtíž a muži už vidí zřetelněji vaši odkvétající krásu (mluvíme o době, kdy se lidé příliš vysokého věku obecně nedožívali). A láska byla takovým nedostatkovým zbožím, že jen silné ženy (nebo majetné) si mohly dovolit neplout s proudem, mít vlastní hlavu a neříct Ano prvnímu, kdo by si pro ně přišel. V době, kdy (jak se píše v rozhovoru Elizabeth, Bingleyho a Darcyho) za vzdělané ženy považovala společnost ty, které uměly tančit, malovat, vyšívat, zdobit stolky, zařídit interiér, zpívat, ovládaly hru na hudební nástroj a několik jazyků, měly všeobecný rozhled a četly. Na možnost být muži partnerem a ne jen ozdobou v šatech podle poslední módy a stylovým kloboukem, mohly ženy zapomenout. Od prvních vět jsem Janinu Elizabeth obdivovala a fandila jí, až do konce. Sakra, asi jsem romantička...
Proto mě potěšilo a vyděsilo zároveň, když mi při prohlížení stránek nakladatelství přišla do cesty velká upoutávka na předprodej knihy, která by měla tuto klasiku posunout do současnosti. Mohla to být pecka a nebo průšvih, ale nechtělo se mi čekat, až někdy tuto knihu najdu v knihovně a nebudu muset utratit ani korunu, kdyby se mi nelíbila. Koupila jsem si ji a vážně jsem začala číst s jedním zvednutým obočím. Opakovala jsem si: "Ať to není jako Austenland, prosím..." A vyšlo to.
Co si budeme povídat, toto není zrovna kniha, po které by sáhl muž. Ženský chtějí nějakou intimnější scénu. To v klasice neproběhla ani jedna pusa. A Elizabeth 21. století přece nemohla být upejpavá stará panna, to dá přece rozum. Zrovna na toto jsem byla zvědavá- jak se povede morálku a zvyky anglického romantismu přesunout do Ameriky 21. století. Ano, Elizabeth opravdu není panna. Autorka celkem trefně zvolila pro jednotlivé sestry Bennetovy zaměstnání, dokonce jsem měla pocit, jako by (alespoň mladší dvě sestry) opravdu řešily a prožívaly to, co bylo v původní knize. Samozřejmě jsem byla zvědavá na povahy zápletek a hlavních bodů, jako: Jak se seznámí Jane a Bingley (jen jsem nechápala, proč se Charles musel přejmenovat na Chipa)? Opravdu bude Darcy k Jane tak zlý? Kdy se do děje zapojí "Wickham"? Z jakého důvodu Bingley odjede od Jane? (To si fakt sednete na zadek, vážně!) Navíc jsou dějové linky obohaceny o nové postavy se svými zvláštnostmi, o narážky na citlivá témata, která v dnešní společnosti jsou už možná překonána, ale pro starší generaci (myšleno rodiče Bennetovi) jsou stále hůře uchopitelné. Jo a- Seznamka není žádný online generátor vhodných protějšků. Jsme v Americe, kde zábavou hýbou reality show.
Dál už psát o ději nebudu, nehodlám vás příliš ochudit o překvapení. A že budete překvapení, to se s vámi vsadím. O lízátko. Přemýšlím, jestli doporučit číst nejdříve původní knihu a teprve potom tuto novou. Ale nakonec záleží spíš na tom, jestli (a jak moc) chcete vzdát čest silné ženě a kochat se její charakteristikou postav (nebo tím, jak se může stát poutavá kniha i bez jediné pusy). Na toto parné léto se ale určitě hodí obě a neodložíte je na polici, dokud je nedočtete. A potom ještě jednou jako já. I když už vím, kdo s kým nakonec skončí.
Komentáře
Okomentovat