.... Protože mít doma dvě nevybouřené divošky je k zbláznění. Včera jsem měla snad po dvou měsících denní a večer jsem vytuhla po čtení pohádky v Lůcině posteli už v půl deváté. Prý slezla schodiště a "Máma u mě spinká, haha", probudila jsem se ve dvě, vytáhla zpod sebe brýle, slezla schody a po vypnutí televize se vmáčkla mezi muže a Zuzanu, která divoce máchala rukama. Probudila jsem se jako příliš naklepaný řízek, z postele se mi nechtělo. Celé to chození na 2-3 noční za sebou a pak den, dva volna do další směny, to mě zmáhá.
Naštěstí nemám školou povinné děti jako kolegyně a nemusím se/je učit dějepis, zeměpis, nebo snad dodělávat úkoly, které je potřeba na poslední chvíli poslat učitelce. Na druhou stranu to Lucii chybí. Chybí jí děti ve třídě, jinè prostředí. Bývala jsem překvapená, když jsem ji vyzvedávala. Vynikala ve hrách na postřeh, všímavost, ačkoli doma není schopná najít kalhoty, které měla o den dřív na sobě a které nejsou ve špíně, ačkoli byly na kolenou od bláta, takže by tam logicky být měly. Nenajde. Také je chválena za úklid hraček, ale doma ten svůj pidipokojíček neuklidila měsíc. Neví proč. Prostě ne, mami. Má několik měsíců dlouhý víkend a do školky půjde až v září. A ne do Berušek, ale do Motýlků. Několikrát tam už byla a líbilo se jí tam. Hrála na interaktivní tabuli pexeso, ačkoli doma porušuje pravidla a ztrácí obrázky. Bude oficiálně předškolačka a v září jí bude šest.
Rozhodla jsem se. Domácí nuda mě donutila. Že jsem po nočních mimo sebe a ve dni volna se mi nic nechce, nebude nijak ovlivňovat fakt, že se holky nudí. Samozřejmě se mi nebude chtít po každé noční běžet ven a ani v dešti to nebude zrovna nejjednodušší, ale za zkoušku to stojí. Zatnout zuby a něco vymyslet.
A tak jsem se rozhodla pro projekt 30 Days wild, která motivuje děti i rodiče být venku, sledovat ptáky a život v lese/zahradě/městech, zkoumat a zapisovat si detaily, které v běžném životě vnímáme minimálně, zasadit a opečovávat semínka ve vlastním záhonu... Začala jsem koupí několika knížek a pracovních sešitů na upršené dny, kdy nějaké větší courání nepřichází v úvahu. V Megaknihách jsem ulovila tři z pěti Svojtkových sešitů, které by holky mohly zajímat asi nejvíc. Úkoly na stránkách jim budu muset přečíst, ale pochopit je zvládají samy. A na zadních stranách je vystřihovací část, která se dolepuje k úkolům. Samozřejmě mi jeden hned zabavily a bez ohledu na úkoly vyvedly v barvách duhy, jen tak, protože můžou. Uchránila jsem tedy dva na později. A pak jsem měla štěstí na slevovou akci u Kazdy a vybrala dvě knihy, které by mohly být prospěšné při našich aktivitách, protože když máte les za domem, kde běhají prasata a daňci... Nakonec jsem z police sundala Hravouku a ve starých číslech Kreativu našla přílohu Herbáře a ta papírová část zkoumání na deštivé dny je ready.
****
Tuto část článku jsem psala ještě koncem května, kdy jsem se těšila, co všechno nového zkusíme. Dneska je už několikátý červen tohoto roku, z výzvy jsme nezačaly ani den. Je mi zle, čtvrteční půlden v nemocnici byl vyvrcholením několikadenních nervů, kontrol u doktorů, příprav. Přesunula jsem si dvě směny, které byly příliš brzy. Dnes ráno jsem se měla z první vrátit a jsem ráda, že mám stále volno na zotavení, protože břicho si stále dělá, co chce a hodně bolí.
Takže výzvu přesouvám na srpen, který také má 30 dní a mně snad bude lépe fyzicky, ale i psychicky. To víte, když si uděláte plány...
A tak jsem se rozhodla pro projekt 30 Days wild, která motivuje děti i rodiče být venku, sledovat ptáky a život v lese/zahradě/městech, zkoumat a zapisovat si detaily, které v běžném životě vnímáme minimálně, zasadit a opečovávat semínka ve vlastním záhonu... Začala jsem koupí několika knížek a pracovních sešitů na upršené dny, kdy nějaké větší courání nepřichází v úvahu. V Megaknihách jsem ulovila tři z pěti Svojtkových sešitů, které by holky mohly zajímat asi nejvíc. Úkoly na stránkách jim budu muset přečíst, ale pochopit je zvládají samy. A na zadních stranách je vystřihovací část, která se dolepuje k úkolům. Samozřejmě mi jeden hned zabavily a bez ohledu na úkoly vyvedly v barvách duhy, jen tak, protože můžou. Uchránila jsem tedy dva na později. A pak jsem měla štěstí na slevovou akci u Kazdy a vybrala dvě knihy, které by mohly být prospěšné při našich aktivitách, protože když máte les za domem, kde běhají prasata a daňci... Nakonec jsem z police sundala Hravouku a ve starých číslech Kreativu našla přílohu Herbáře a ta papírová část zkoumání na deštivé dny je ready.
Tuto část článku jsem psala ještě koncem května, kdy jsem se těšila, co všechno nového zkusíme. Dneska je už několikátý červen tohoto roku, z výzvy jsme nezačaly ani den. Je mi zle, čtvrteční půlden v nemocnici byl vyvrcholením několikadenních nervů, kontrol u doktorů, příprav. Přesunula jsem si dvě směny, které byly příliš brzy. Dnes ráno jsem se měla z první vrátit a jsem ráda, že mám stále volno na zotavení, protože břicho si stále dělá, co chce a hodně bolí.
Takže výzvu přesouvám na srpen, který také má 30 dní a mně snad bude lépe fyzicky, ale i psychicky. To víte, když si uděláte plány...
Komentáře
Okomentovat