Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle- Miroslav Macek

Při psaní tohoto článku se vracím v čase zpět do loňského listopadu. Víte, foodblogeři a maniaci v restauracích mají plné paměti telefonů fotek s jídlem na talíři. Milovníci zvířat nespočet fotek toho svého miláčka. Matky plné galerie svých dětí. V mém telefonu se bijou galerie dětské a knih. Protože, když projdu kolem výlohy knihkupectví a vidím tam dva, tři, čtyři (!) tituly, které by mě raz dva přemluvily, abych si je odnesla domů, vytahuji telefon a knihy přes sklo zvěčním. Pro jistotu. Kdybych vyhrála milion, mohla bych snadno sestavit nákupní seznam. 
Tato modrá kráska (s prvorepublikovou kráskou na přebalu) by byla právě v mém seznamu. Uznávám, když se blížil čas mého dalšího výběru knihy, mým favoritem byl Meik Wiking s Hygge, které před Vánocemi prostě chcete číst. Chcete už jen proto, že Vánoce o tom klidu, pohodě a hezkém prostě jsou. Nebo- měly by být, oponeme-li fronty v obchodech, cinkající tramvaje poslední všední den před Svátky, zpoždění zásilek na poště a stres z ne…
Nejnovější příspěvky

Čert ví

Když jsem dneska šla zvát sousedku s dcerou na příští neděli na hraní k nám (to by byla první návštěva "cizích", kterou bychom tady uvnitř měli), sice neodmítla, ale chtěli by se jít podívat na náves na Mikulášskou zábavu pro děti. Abych prý s sebou vzala i holky, že je to super. Když jsem zvedla obočí a dlouho nic neříkala, zeptala se rovnou: " A proč bys je vlastně nechtěla vzít někam, kde jsou taky děti a kde si někdo dal tu práci, aby všechno připravil do nejmenších detailů?!" 
Asi si s postupujícím věkem holek začínám více uvědomovat alergie, které si nesu z dětství. Abyste to pochopili dobře, nehodám vám říkat, jak jsem strašně trpěla, počůrávala se pod stolem, zatímco na chodbě chrastil řetěz. V mém dětství jsem byla ráda za alespoň minimální nahlédnutí do kratochvílí, které ostatní děti braly jako samozřejmost. A tak jsem mívala narozeninový dort a stromeček jen při pobytu u táty, Mikuláše a Velikonoce ve školce nebo škole. U mámy jsem znala jen sledování …

Můj úspěšný zásah a pracovní odpanění

V pracovním životě kolikrát dokážete překonávat nesnáze, nevidět mouchy, které vám radost mohou kazit a cítíte se přesto dobře. I já oprášila tuto svoji pracovní kartotéku a přidala si novou složku, novou práci. A snažila jsem se v krátkém čase najít to pravé ořechové, po čem bych se necítila jako špinavé ponožky a s moudrem: "Pondělky jsou v pohodě, to váš život je na hovno" jsem sáhla po této výzvě. A všechno by asi bylo zalité sluncem, kdyby se nejednalo o...

Bezpečnostní agenturu a ostrahu v obchodě. Jsem "šlapka". Blatfusák. Sleduju, jestli si lidi nestrkají věci pod bundu, kontroluju tašky a koše pod kočárky, jestli všichni všechno vykládají na pás u kasy, jestli a co rozpískalo rám dveří. A jsem placená za to, že budu volat policii a nebudu skákat lupiči na zbraň. Předevčírem jsem volala policii poprvé, už nejsem začátečnice-panna. Že jsem měla padla, o hlavu a pár kil méně než ten feťák, od kterého se prodavačky měly držet dál (to mi řekly až po jeho předá…

Sláma v botách- Veronika Kyčera Kučerová

Ty zákony schválnosti. Jen co mi domů doputuje balíček s knihou, rozhodí se holkám spinkání a můj výkon od rána trvá kolikrát až k půlnoci, kdy ta malá, čerstvá a odpoledne vyspinkaná mrška, div neskáče po stropě, aby mi dokázala, jak happy je. Abych si vynahradila zklamání, že ani tentokrát nedokážu otevřít knížku a začíst se, vyhlašuju malé záškodnici válku a plácám ji polštářem po hlavě, přičemž ona s mnohem větším nadšením a elánem vrací úder a já padám... A chce se mi oči už neotvírat a dělat mrtvou. Protože jsem unavená a stýská se mi po písmenkách. Až se mi kroutí nehty na nohou, jak moc se mi chce sedět v posteli a hltat stránky. Takže po týdnech, kdy to vážně nešlo, přišly tři velevzácné večery, kdy potvory usnuly před devátou a já mohla ve společnosti hrnku s čajem a sušenkami dojít až na poslední stránku této knihy (opět vzhůru do půlnoci).
Jak jsem na ni přišla? To jsem si v červenci na výletě cestou na vlak koupila Rozmarýnu, kterou mi hned ve vlaku zabrala Lůca a hlásil…

Jak jsem si pletla pojmy s dojmy a nebyla připravená

Všimli jste si taky, jak jednoduše zaměňujeme pojmy a dojmy? Běháme, připravujeme, obstaráváme a platíme za něco, co organizujeme pro někoho, ale ve skutečnosti...

Jako já dneska. Měla jsem před sebou velkou výzvu a byla na ni sama. Kdybych byla o trochu větší flákač, mohla bych vlastně tvrdit, že i kdyby maličkosti pokulhávaly, zhostila jsem se všeho se ctí a bylo to vlastně celkem oukej. Podle toho, jak holky teď oddychují v postýlkách, soudím, že jim dnešek ještě dlouho zůstane v hlavě. A mně konec konců taky, protože přijít -během toho všeho betonování, rekonstruování a zateplování- s oslavou narozenin na staveništi, jakým naše zahrada místy je, a pozvat sousedovic Elišku s maminkou a sousedku Zuzku, byl super extra cool nápad, který je srovnatelný s výskokem z jedoucího auta.

Ale ano, začátek jsem zvládala na jedničku. Zařídila jsem a zaplatila dort, s dětmi ho vezla vlakem a takè ho neporušený donesla domů, zatím co mi mladší mazlivka seděla na druhé ruce a nožkami drtila bok. …

Sourozenecké hádky z lásky

Až od té doby, co mám obě naše holky, zažívám radosti, které ze svého dětství neznám.  Radosti, ale i neplechy. Vstřebáván je tak nějak za pochodu a to jak v soukromí, občas také na veřejnosti. Protože není snadné být "velká ségra", když jí ne vždy chcete být. A také není hračka, jako "malá ségra", získat vždycky všechno bez boje se silnějším soupeřem. 
Jak jsou holky rozdílné a jak z toho často zírám s otevřenou pusou, jsem už psala mockrát. A mám chuť nechat si to tetovat, protože každá je doopravdy jiná, ačkoli jsou jen z nás dvou. "Od té doby (půlky srpna) hodně vyrostly", potvrdila mi dnes tchýně, která se s mužem zastavila na návštěvu. Jsou mrštnější, šikovnější, snaživější. Lůca dobře chytá a hází a babičku okamžitě odtáhla za rukáv i s míčem pod paží na trávu, kde se dobře hraje a míč neskáče za plot. Zuzi v ohromování není pozadu a s míčem nad hlavou tancuje, odráží se na motorce a táhne babičku pro změnu k slepicím, kde to má moc ráda. Samozřej…

"Chceš-li změnit osud Váš..."

No jo, pohádky. Jakmile se ochladilo, začaly se moje divoženky více zdržovat u televize. Croodsovi, Coco, Rebelka i Na vlásku. Pohádky o síle a odvaze. Každý den alespoň jedna, povětšinou však dvě až tři. Chvilku se to vydržet dá, ale jedno vám řeknu: Je to záhul poslouchat známé věty pořád dokola. Samozřejmě můžete oponovat, že dnešní pohádky nejsou to, co bejvávaly ty staré a že "zlatý český krteček". Ale nechte být, nejsou úplně hloupé. Všímám si toho stále častěji. 
Vlastně mě překvapuje, jak povedené některé moderní pohádky jsou. A jaké myšlenky hlásají. Už to není jen komerční Disney a princezny, kterè se zamilují na první pohled, smířeně čekají na vysvobození a trpělivě snáší útlak sester. Možná to jsou povídačky pro děti, ale "je v nich poučení", jak řekla rusovláska Merida mým holkám dneska ráno. Občas si říkám, jak strašně se některé věci podceňují. A nálepkují. Říkáváme si, jak známe svět a dětem necháváme báchorky před spaním na hezké sny. Pokud možno …